Začněme u vás. Jak to máte se sportem?

Připadá mi, že poslední dobou dělám už jen kancelářský sport. (směje se) Někteří lidé mají představu, že manažer sportu musí jezdit na kole i v kvádru a u toho točit míčem na prstu, ale tak to vážně není. V minulosti jsem hrával fotbal, nejvýše třetí ligu. Nyní sportuju rekreačně, jsem spíše týmový hráč, a tak mám rád kolektivní sporty.

V nově zřízené funkci sportovního manažera města jste přibližně rok. Co máte na starosti?

Funkce vznikla na základě příbramské koncepce Sport 2030, která se inspirovala státní koncepcí sportu. Ve své pozici řeším komunikaci se sportovními kluby, propagaci sportu, koordinaci akcí a předávání know-how ohledně sportovní infrastruktury nebo dotačních řízení. To poslední souvisí s mou prací v České unii sportu (ČUS), kde jsem od roku 2013, i ve fotbalovém svazu, v němž působím od roku 2014. Příbramským klubům tak mohu předávat nabyté zkušenosti. Mým cílem je také přivážet externí sportovní akce – naposledy třeba Sportujeme se Spořkou.

V České unii sportu Příbram vystupujete jako referent. V čem se vaše pozice propojují?

ČUS slouží jako spojka mezi sportovním prostředím lokální úrovně a krajskými a celostátními orgány. Jsme checkpoint, který vyřizuje spoustu celostátních dotací, pomáhá oddílům při administraci žádostí nebo vyúčtování. To fungovalo i před pozicí manažera, ale tím, že jsme spolupráci v Příbrami ještě prohloubili, mohou asistenci využívat všechny sportovní kluby i mimo ČUS.

Kolik organizací zahrnuje unie na příbramské úrovni?

Okresní ČUS má 100 klubů a dva okresní svazy – fotbal a hokej.

Máte představu o tom, kolik je v Příbrami klubů celkově a kolik lidí pravidelně sportuje?

První věc, kterou jsme vloni udělali, bylo vytvoření databáze oddílů. Zmapovali jsme všechny sporty od atletiky po americký fotbal, ale zahrnuli také hasiče, modeláře, tanec, šachy nebo aeroklub a dospěli k číslu 65. Pokud vezmeme pouze děti a mládež do 23 let, což podchycuje většina dotačních programů, tak mluvíme o 3500 sportovcích. Nejsou jen z Příbrami, protože mnoho místních klubů má regionální nebo nadregionální dosah. Za sporty sem dojíždějí děti nebo mladí z okresů Beroun, Benešov nebo z jižních Čech.

Roste počet dětí a mládeže v klubech?

Teď s tím určitým způsobem zamává covid. Když pomineme tento vliv, tak se daří oslovovat malé děti. Největší problém, a vidíme to u hokeje nebo fotbalu, spočívá v úbytku starších žáků nebo dorostenců při přechodu do dospělé kategorie. Mnoho oddílů řeší, jak tyto věkové skupiny udržet a posunout výše. V tomto směru se příznivě projevuje zapojení do funkcionářství, trenérství mladších nebo dalších činností v klubu. Roste tak pravděpodobnost, že u daného sportu zůstanou a zároveň se posílí základna trenérů, kterých také není nadbytek.

Když to srovnáme s podobně velkými městy, jak je na tom Příbram se zapojením do sportovních soutěží a z hlediska sportovního vzdělávání?

Co se týká soutěží, tak velmi dobře. Dlouhodobě tu máme nejvyšší celostátní soutěže – fotbal, volejbal a nahoru jde nyní hokej, což jsou silné kolektivní sporty, u kterých významně funguje spádovost. Podobně silná je atletika, bohužel však bez vlastního atletického stadionu. Z pohledu vzdělávání dobře pracuje fotbalová škola na bývalé třetí základce. Platí opravdu za fotbalovou líheň, což vidíme i v tom, že máme tři reprezentanty v A týmu. Postupně dochází k obnově hokejových tříd, což byl problém z minulosti, kdy se to zrušilo. Pokud chcete učinit pokroky ve sportu, propojení se školou pokládám za nevyhnutelné. Na někdejší sedmé základce funguje velmi dobře atletika, která tu má obrovský potenciál.

Bohužel zatím bez atletického stadionu…

Když vidíte, že v celém okrese není jediná soutěžní čtyřstovková dráha a dětem se říká, aby jezdily do Kladna, je to průšvih. Už se chystá projekt, tak doufejme, že vše dobře dopadne. Dále potřebujeme sportovní halu, která bude mít adekvátní parametry. Nemůže se zkrátka stávat, že sporty odcházejí z Příbrami, aby mohly vůbec hrát příslušené soutěže na regulérních hřištích.

Nepodporuje město příliš velké kluby namísto toho, aby dalo více peněz na všestranný pohybový rozvoj a podporu dětí, mládeže i dospělých?

Je to složité téma, o kterém se ve sportovní komisi bavíme velmi intenzivně. Ptáme se, jestli stojí za to dávat vrcholovému sportu takové peníze. Zase to můžeme porovnat s jinými městy, ve kterých jsou kluby a sportoviště městské a mají zajištěný zdroj příjmu. V naší sportovní koncepci jsme to nastavili tak, že dlouhodobě bude činnost menších klubů dohánět vrcholový sport. Ten by ale zároveň neměl klesat, protože i pro město je dobrá vizitka, pokud se jeho znak objeví v televizi a o Příbrami se mluví jako o dobré základně sportovních talentů. Oddíly finance potřebují, protože v Česku přetrvává stav, kdy soukromé subjekty do sportu oproti zahraničí moc peněz nedávají. Chybí jim daňové výhody a asi sport nepovažují za tak atraktivní příležitost pro zviditelnění.

Velké příbramské kluby čerpají něco ze sponzorství, něco od města. Jak vrcholový sport v Příbrami podporuje stát?

Konkrétně třeba fotbalisté získají peníze od českého fotbalového svazu, který je v poměru k ostatním svazům bohatý a jenž dostává finance třeba od společnosti O2. Pokud bychom to více rozklíčovali, tak příspěvek města činí necelé čtyři miliony korun. Vzhledem k tomu, že na Litavce mají licenci sportovního centra mládeže, obdrží asi 3,5 milionu korun od kraje a necelý milion na činnost od Národní sportovní agentury. Pak jsou tu „covidové“ peníze, kdy se muselo topit či vyhřívat trávník, ale vstupné se téměř nevybralo. A další zdroj tvoří zmiňované sponzorské příspěvky, které se v tomto mixu získávající nejsložitěji.

Jakými způsoby se snažíte dělat osvětu v oblasti sportu?

V návaznosti na velkou státní konferenci v roce 2019, na které vystoupily sportovní špičky, jsme zorganizovali podobnou konferenci i v Příbrami. Všechny poznatky jsme tlumočili školám, klubům i široké veřejnosti. Velmi dobrou propagaci představují velké sportovní akce jako nedávný Novák Fest. Rodiče přijdou s dětmi, které si vyzkoušejí jednotlivé sporty, potkají trenéry, a mohou tak spíše vstoupit do klubu. Pak sport standardně propagujeme prostřednictvím různých letáků, tiskovin a podpory na webu a sociálních sítích.

Úspěšné jsou tréninky ve školách nebo na příbramských pláccích. Můžete popsat tyto projekty?

Projekt Trenéři do škol spočívá v tom, že děti na prvním stupni poznávají vybrané sporty. Předvádějí je zástupci jednotlivých oddílů a zkušení trenéři, kteří ukážou, co daný sport obnáší. Protože to rotuje po školách, děti si mohou opravdu vybrat. Některé děcko zjistí, že mu nejde atletika, ale má sílu a osloví jej třeba judo. Když přijde trenér do školy, je to změna i pro rutinu během hodin tělocviku. Po Praze 6 představujeme druhé město, které to ve školách takto pořádá. Ruku v ruce jde projekt Na hřišti to žije, což by mělo žákům vyplňovat odpolední čas. Děti přijdou na určené hřiště, většinou běžný plácek ve městě, kde se odehrávají vybrané sportovní disciplíny za přítomnosti zástupců klubů. Děcka mají organizovanou sportovní činnost, ale současně tak upozorňujeme na často zašlou infrastrukturu plácků a hřišť ve vnitroblocích, které přitom skýtají značný potenciál k rozvoji.

Mají tyto aktivity už konkrétní dopady například v tom, že se klubům hlásí více členů?

Horizont pro sledování výsledků je minimálně tři, a spíše pět let a více. Navíc do toho spadl covid, kdy samotné kluby po roce a půl téměř nevědí, kdo je ještě jejich členem. Nikdo dnes neřekne, jak to bude vypadat, a musíme počkat na normální ročník. Každopádně tato práce se zúročí až za mnoho let, podobně jako ve školství obecně.

Jak pandemie ovlivnila pohybové aktivity dětí?

Na toto téma jsme mluvili s trenéry po červnovém Novák Festu. Byli prý velmi překvapení, kolik dětí má na první pohled nadváhu nebo rovnou obezitu. Říkají, že ještě před časem to bylo jedno dítě z pěti, dnes jsou to tři z pěti. Pohybová gramotnost je zanedbaná navzdory tomu, že se během pandemie rozjela online cvičení. Pohyb však většinou nebyl přirozený, zcela se vytratila dynamika kolektivu vrstevníků, nebylo to venku… I když se o tomto problému hodně mluví, pořád si myslím, že se bere na lehkou váhu. Prostě se konstatuje, že jsou tlustí, a jde se od toho. Pokud se něco nestane, můžeme vychovat celou pohybově špatně gramotnou generaci.

Jsou tu ale společenské trendy, které jdou přímo proti. Rozvoj fastfoodového stravování, nadměrné sledování streamovacích služeb a hraní počítačových her, zbytečné cestování auty… Co by se mělo stát, aby se pohyb stal větší součástí každodenního života?

Měla by to být společná snaha a iniciativa na úrovni státu, obcí a klubů v oblasti propagace sportu a edukace v návaznosti na zdravý životní styl. Možná zveřejňovat více tvrdých dat, abychom viděli, kolik společnost stojí třeba léčba cukrovky, jež doživotně přináší vysoké náklady pro zdravotnictví. Musíme šířit osvětu a vzdělávat rodiče kdykoliv to lze. Školit a říkat, že pohyb musí být naprosto přirozenou součástí života. Rodiče by měli děti ve sportu podporovat a v kolektivu by mělo být naprosto normální se věnovat sportu.

V Příbrami jsou sportovní kluby, které namísto důrazu na výkon v určité disciplíně dbají spíše na přirozené pohybové schopnosti dětí. Není jich málo?

Řekl bych, že těchto klubů máme docela široké zastoupení. Kdo necílí na výkonnost, může jít třeba do Sokola. Ve fotbale poskytuje alternativu například SK Spartak, který se zaměřuje spíše na sportovní činnost než výkonnost. Dětí, které jsou cílevědomější a chtějí hrát první ligu, je ale docela dost a v Příbrami mají možnosti realizace. Obecné doporučení je takové, že dítě do 12 let by mělo mít co nejvšestrannější pohyb a vyzkoušet nejvíce sportovních disciplín. Poté může přijít specializace. Čím je sportovec komplexnější, tím je v budoucnu odolnější, včetně zdravotní stránky.

V Příbrami nebo osadách je mnoho plácků, které byly dlouhá léta zanedbávány. Naopak se stavěla hřiště, která jsou skoro pořád zavřená, například Hlinovky. Jak dále podpořit rozvoj sportovišť a plácků v pěším dosahu?

Když jsem nastoupil do funkce, pasportizovali jsme všechna hřiště, a proto víme, že je tu přibližně 140 sportovních ploch včetně školních zařízení a plácků. Z hlediska obnovy máme městská hřiště, kde můžeme nějak působit, a soukromá, která moc neovlivníme. Potom jsme se zaměřili na vnitrobloky, kde se začala dít organizovaná sportovní odpoledne. Čímž jsme nepřímo začali upozorňovat i na nevhodný stav některých sportovišť. Asi pět hřišť jsme vytáhli s tím, že se nacházejí v husté zástavbě a stálo by za to je rekonstruovat ve větším rozsahu, ale současně ponechat jejich relativní univerzálnost a veřejnou přístupnost. Naposledy jsme se domluvili se Spartanem, Predátory a dalšími podobnými sporty a na Rynečku vzniká Predator park.

Příbram má koncepci sportu do roku 2030, v jehož rámci je podrobný akční plán. Co konkrétně město čeká v následujících měsících?

Plán obsahuje investice do sportovní infrastruktury. Zaměřit se musíme také na změnu dotačních programů, protože finance od státu nyní přicházejí trochu jinak než v minulosti. Součástí je udržitelnost projektů Trenéři do škol a Na hřišti to žije. V návaznosti na covid bude mít prioritu také návrat členů do klubů a plný rozběh veškeré sportovní činnosti oddílů. Chceme zachovat i Novák Fest, případně vyhlášení Sportovce Příbramska.

A atletické sportoviště?

To je dnes – vedle rekonstrukce aquaparku – nejvýznamnější chystaná investice do sportovní infrastruktury ve městě. Atletický stadion by se mohl začít stavět už v roce 2023. Zpracovává se projektová dokumentace, na které se výrazně podílel nejen atletický svaz, ale i místní atletický klub Sporting Příbram. Odvedli obrovský kus práce, když jezdili po českých hřištích a zjišťovali problémy jiných sportovišť v praxi. Také jednáme o využití Padáku, který má obrovský potenciál v rámci outdoorového sportu. Například pro bikery. Ale mohly by zde vzniknout i další překážky pro Spartan a Predator – základna ve městě bude na Rynečku, kde by si zejména děti mohly zkoušet různé překážky, ti odolnější sportovci by pak mohli jít na Padák.

Stanislav D. Břeň

Jan Hadraba

Se sportem, konkrétně fotbalem, začínal na někdejší 3. základní škole. „Od půl sedmé jsme trénovali, pak jsme byli celý den ve škole nebo na hřišti. A večer nás rodiče zase odvezli domů,“ vzpomíná současný příbramský manažer sportu. Tuto funkci vykonává od října 2020. Od roku 2013 působí jako referent v České unii sportu Příbram a od roku 2014 jako sekretář v rámci Okresního fotbalového svazu Příbram. Maturoval na Střední odborné škole Bean, v letech 2011–2013 studoval na Vysoké škole evropských a regionálních studií.

Zdroj: kahan.pribram.eu